Historie kuželkářského sportu

Období před naším letopočtem

Historikové považují za prokázané, že hra vznikla v Asii. Postupně se rozšířila do oblastí dnešního Řecka, o čemž svědčí i písemné zmínky v Homérově díle z 12. století př.n.l.

V závěru 10. a v průběhu 7. století př.n.l. přenesli řečtí kolonisté hru do okupované Sicílie a jižní Itálie. Z doby, kdy se Řecko dostává pod nadvládu Makedonie ( 338 př.n.l. – 146 př.n.l.), pochází písemné svědectví o starořeckém soutěžním turnaji, jehož součástí bylo zápolení velmi podobné hře do kuželek.

Význačný dějepisec Athenaios líčí osudy šlechticů z Ithaky a sousedních ostrovů ucházejících se o jmění Ulisovo, jímž nebylo nic menšího než bohatá nevěsta a majetek. 108 mužů zakulacenými kameny koulelo na cíl, sestavený z kamenných kvádrů a představujících božskou Penelopu. Za římského impéria v době od 4. století př.n.l. hra expandovala díky postupu legií i do severních oblastí evropského kontinentu.

Forma hry se měnila. Kameny létaly ke vzdálenému cíli nejprve vzduchem, posléze byly kouleny po udusané zemi na kolíky, které byly rozestaveny v přiměřené vzdálenosti na volném prostranství. Postupem času byla dráha hodu ohraničována vsazenými balvany, později otesanými trámy.

Vznikaly tak první zpočátku nekryté, později zastřešované kuželníky. Zem mezi vzniklými mantinely byla upravována. Zpočátku zarovnána a udusána, později pokryta pískem. Mantinely z trámů nahradila speciálně připravovaná prkna. Kamenné koule vystřídaly koule z tvrdého dřeva, jednoduché kolíky ustoupily dřevěným kuželům různých velikostí, tvarů a počtu.